Jaky cíl tedy ta vaše muzika vlastně má?
My prostě nemáme cíl jiný než to, co by někomu mohlo připadat třeba hrozně přízemní a nízký: pobavit. Naše muzika není pro nic jiného než pro odpočinek, a to ani ne odpočinek aktivní. Je to prostředek k odreagování, aby měl člověk radost z muziky, radost ze zpěvu, radost sám ze sebe. Je to ideální muzika k tanci – a vic my ani nechceme. Kdybychom to rozebrali do detailu, tak dojdeme k závěru, že ze společenského hlediska my třeba ani tak důležití nejsme a kdybychom tu nebyli, tak by se možná skoro ani nic nestalo. Ledaže bychom někomu přece jen trochu chyběli.

(F. R. Čech, Melodie 1972)

Je těžké být posedlý touhou předvádět se. Zvláště, kdyz neumíte nic pořádného jako na něco brnkat, do něčeho mlátit, něčím chrastit nebo tak. Takto postižený človek může začít nahý v parku, jen s dlouhým kabátem a skončit v blázinci. Hrací skříň je pro mne takovým parkem i blázincem. Jen doufám, že až nikdo nebude chodit na Hrací skříň, zajde se na mne mrknout alespoň do toho parku. Protože dokud chlapi pískaj, ženský vřískaj a vůbec lidi řvou, tak je to bomba.

(Chobot)